Východ

10356274_1551897208370804_296188630628336498_n.jpg

Čím více se vzdalujeme od Vnitrozemského moře, tím hustší, tišší a nepřátelštější jsou Východní lesy. Stromy rostou výše, lesní zvěř je větší a divočejší; a ten prazvláštní pocit téměř živoucí a snad až nepřátelské přítomnosti, který cítíme v cizím neznámém lese se stále stupňuje. Nakonec je naše cesta zahrazena zdánlivě nekonečnou zdí padlých a nalomených stromů a těžce překonatelného terénu. Říká se, že když dojdeme dost daleko na východ, tak zem zmizí v podrostu a spleti kořenů a uvidíme pouze nekonečné loubí korun stromů, táhnoucí se od obzoru po obzor, odshora až dolů – posvátná zelená dokonalost listoví a nehybného vzduchu – Elementální dřevěný pól. Kmeny barbarů zde, na dálném východě, prožijí celé životy ve světě vymezeném stromy, ve kterém nikdy neuvidí oblohy kvůli listí, či zemi kvůli kořenům.

Na jihovýchodě jsou lesy spíše tropického rázu, zatímco na severovýchodě borovice a jasany přemáhají duby a javory. Všude lze nalézt užitečné rostliny ve velkém množství. Nejen že tu hojně rostou jedlé plodiny a užitná vegetace, ale též se dá snadno nalézt mnoho léčivých a rekreačních bylin. Lesy též obsahují nejeden smrtící rostlinný jed, některé tak silné, že jsou schopny zastavit lidské srdce několik vteřin po dotyku. Jen ti nejneohroženější průzkumníci, či nejodhodlanější obchondíci si troufnou do hlubokých lesů hledat ty nejvzácnější rostliny. V hlubokých hvozdech se potulují zvláštní duchové a samotné stromy mohou v zlobě napadnout vetřelce.

V Prvním věku se mezi stromy skvěla zlatá a diamantová města: Překrásná Rathess, kde vládli Dračí králové; Pyšná Malessa jedenáctivěžatá; Sperimin, sídlo čarodějů; A ztracený Samiaren na severovýchodě, kde sníh padal na jantarové mosty mezi borovicemi, ale kde jeho obyvatelé mohli nosit tenký hedvábný šat i v mrazivé zimě. S úpadkem Terestriálního Šogunátu na mnohá města daleko na východě zaútočil Wyld a Krásný lid. Některá odolala a některá zůstala, zatímco povědomí o nich se ztratilo. Jiná zarostla lesy a jejich obyvatelé museli utéct na západ, aby si zachránili alespoň životy a duše. Bažiny teď pokrývají kdysi nádherné ulice jejich měst, zatímco stromy prorůstají křišťálovými domy.

Průměrný obyvatel východu má snědou kůži – od světle snědé až po hnědou podobnou kůře stromu na dálném východě. Obvyklé barvy vlasů jsou blond, rudá a hnědá, a vlasy jsou častěji rovné, než kudrnaté. Typický východňan je vysoký – i ženy mají téměř 180 centimetrů. Východní rodiny mají sklon k tomu být matriarchální, soustředěné kolem ženy a následných pokolení ženských potomků. Chlapci jsou vychováváni strýcem, manželství nejsou příliš častá. Všichni ctí duchy lesa. V některých lokalitách se uctívají významnější božstva, zatímco jinde se lidé modlí i k nižším duchům. Východ je nebezpečný, ale nabízí spoustu výdělků obchodníkům a dobrodruhům, takže se tam kvůli hledání ztracených pokladů nebo současných bohatství vydává nikdy nekončící přísun karavan.

Daleko na jihovýchodě leží Rathess, jedna ze skvostů Prvního věku. Obklopuje ji tropickými lijánami ověšené exotické stromoví a mají tu loviště kmeny domorodců z džungle, kteří již dávno zapomněli, co znamená civilizace. Legendy praví, že rozsáhlé metropoli kdysi vládli Dračí králové, kteří uctívali Nepodrobené slunce svými zvláštními a krvavými rituály. Dnes jsou ulice rozpukané a rozbité, budovy zarostlé a v uličkách se potulují pouze bestiální, lidožravá, ještěrům podobná stvoření. Čas od času si nějaký dobrodruh troufne riskovat vstup do oblasti s nebezpečnými řekami, barbarskými kmeny, a jedovatými květy, které zaplňují město samotné. Čas od času se nějaký i vrátí.

Ještě dále na východ leží Mahalanka, tzv. Město tisíce zlatých požitků, kterému se v Prvním věku říkalo Sperimin, ještě když bylo známé jako domov a učiliště čarodějů. Teď je v područí Raksi, Královny tesáků, Lunárky, která přežila z dob Prvního věku, a která zplodila tisíce opičích dětí, aby jí sloužily. Město se hemží těmito dětmi a zdegenerovanými barbarskými kmeny, které ji uctívají jako bohyni. I když dělá nájezdy jen kvůli tomu, co potřebuje, a ty lidské kmeny, které se vyhýbají jejímu území jsou v bezpečí, Raksi je daleka uspokojení.

Též ve stejné oblasti najdeme velké bažinaté pustiny, nezajímavé pro zvířecí lidi, a sotva obyvatelné pro farmáře, kteří sotva vyžijí z místní půdy. Zatímco Raksini zvířecí lidé nepředstavují žádnou hrozbu, místní fauna začala spřádat plány, vedená dávnými duchy vody, dřeva a zášti. Za nocí se vkrádají k lidem, zabíjí je a stahují je z kůže, do kterých se pak oblékají a chodí v nich. Někteří z nich hovoří o zotročení všech lidí v džungli, zatímco jiní čekají na přislíbeného zachránce, jež rozšíří močály až k Vnitrozemnímu moři.

Dále na sever se rozkládá Republika Chaya, sousedící se Zemí mrchožroutů, tři týdny cesty na jih od Nexu a týden cesty od pobřeží do vnitrozemí. Cizinci navštěvující Chayu žasnou nad idylickým klidem a harmonií této země. Chaya je jedna z nejúrodnějších a nejbohatších oblastí na Východě – země s mírnými dešti, bujnou vegetací a hojnými plodinami, táhnoucí se podél hranic mezi hlubokým lesem a zvlněnými poli. Republika čítá přes 180 tisíc obyvatel, roztroušených mezi několika zdmi obehnanými městy. Největším sídlem je Larjyn, ve kterém musí zvolení představitelé každého Chayanského města strávit alespoň půl roku. Krom tohoto se od ostatních měst v zemi liší jen málo.

Chayský hlavní vývoz jsou dřevořezy a místní látky. Dřevěné šperky vyrobené z tvrdého dřeva jsou v mnoha zemích obzvláště ceněny. Chayské budovy jsou většinou ze dřeva a nejvýše čtyřpatrové, vystavěné s ohledem na nebezpčí požáru. Ovocné stromy lemují široké ulice a obyvatelé jsou mírumilovní a zodpovědní. Zloba, bitky a násilí jsou vzácné a stát se ani neobtěžuje udržováním stálé armády.

Nicméně každé léto si Chaya projde děsivou proměnou, jakmile vykvetou ohnivé stromy. Tyto středně vysoké opadavé stromy lemují každou ulici ve městech a rostou u každého domu a pár týdnů po vrcholu Oslnivého ohně rodí velké množství šarlatových květů. Vůně těchto květů je omamný pro každého, kdo ji ucítí. Na cizince působí mírně opojně a odstraňuje zábrany. Rodáci na ni ale reagují mnohem silněji. Po celý měsíc, po který stromy kvetou, místní ztrácejí veškeré zábrany, stávají se divoce vášnivými, se sklony k emocionálním výbuchům a zachvátům pološíleného nadšení. Místní to považují za vliv božstev, a věří, že se bohové inkarnují do obyvatel. Cizinci – obzvláště ti, kteří odolají vlivu vůně – jsou často loveni jako nepřirození, a roztrháni na kusy v divokých nasilnických orgiích. Okolní knížectví mají z Chayanů nábožnou hrůzu a odmítají o nich mluvit, ale většina lidí varuje slušné cestovatele, aby v Chaye nezůstávali přes vrchol léta. Poté, co období skončí, si z toho, co se dělo, obyvatelé skoro nic nepamatují. Ohnivým stromům se mimo Chayu moc nedaří a rodní Chayani, bez přístupu k vůni po více než několik let postupně zešílí.

Východ

Dějiny Panhasky zed_vesely