Dějiny Panhasky

Oriana vypravuje
Návrat z podzemí a první dny války

Oriana_BW.jpg

Čas je ve válce ošidná věc… Buď čekáte a nic se zdánlivě neděje, nebo se semele hodně věcí najednou, takže nevíte, která bije. Vyčkávání se táhne a v bitvě se každý okamžik zdá věčností.
Poté, co nám (tedy Tyranovi a jeho suitě) oznámili, že vypukla válka a že vlastně nikdo nic víc neví, šli jsme zjišťovat, co se děje. V paláci satrapy jsme se měli setkat s mladou Satrapou, mimochodem dcera našeho kvazi-dynasta. Sotva však vešla do audienčního sálu, nepřítel seslal smrtící kouzlo. Já stačila uhnout, konec konců vím, po čem instinktivně koukat, ale Satrapa a Nasrinin manžel to schytali na plný pecky. Ale já jsem léčitelka ze Soumračné kasty, obdařená silou Nezdolného slunce! Satrapu jsem vyléčila, s Jestřábem to zabralo trochu déle (No dobře, dobře… plně jsem ho doléčila až na třetí pokus, obyčejní lidi mi prostě tolik léčit nejdou!). Ale to už jsem svítila jako Slunce, stejně jako Aillia, a musela se pro jistotu znovu odebrat do Panhasky, abych zhasla.
V podzemí jsem dokončila léčení a krátila si čas zkoumáním Centrálního dogmatu. Taky jsem Panhasce zadala analýzu situace, kdy přišel s překvapivým závěrem: „Zabít generála!“ Ach jo, to je ta komunikace s artefakty z Prvního věku! Máme zabít nepřátelského generála? To by totiž dávalo smysl. Nebo toho našeho, co je pěkný šovinista, a nejspíš bych to asi s gustem taky udělala. Nebo nejspíš oba.
Přemýšlela jsem o tom kouzelném útoku. To kouzlo v zásadě znám, ale tohle byla modifikovaná verze speciálně zaměřená na Sličný lid. Myslí si někdo, že jsme od nich? Nebo prostě zná jen tenhle trik? To ovšem může znamenat… ááá, hlava mě bolí z těch prastarých vzpomínek na doby, kdy jsem byla mužem libujícím si v krutosti! Ale jsou to bojovní Vyvolení Luny, kdo bojují proti Sličnému lidu, ničí civilizovaná města a mají spojence mezi Beastmany.
Mor, svrab a neštovice na ně!
Když jsem pohasla, vrátila jsem se na povrch, abych zjistila, že není voda. Většinu vodních zdrojů povstalečtí otroci otrávili a znečistili a ti hrabiví hajzlíci z Akademie, kteří vodu mají, ji prodávají za nehorázné ceny. Dala jsem hlavu dohromady s Nasrin, je přeci jen z Denní kasty, takže bohové jí naslouchají. Společně jsme povolaly jednoho z bohů města – vypadá skoro stejně jako avatar podzemní Panhasky – a dohodly čistou vodu. Tím jsme ale evidentně naštvaly Akademiky, kteří se nám pak při hlasování o spolupráci za to malicherně pomstili.
Spojenci… Potřebujeme spojence! Rada města a zástupci Gildy jsou mimo – měli hromadnou smrtelnou nehodu a řekla bych, že za to může Aillia. Tvářila se až příliš nevinně. Z krátkodobého hlediska katastrofa, ale dlouhodobě asi dobře. Vyslankyně Sličného lidu nabídla dost pofidérní podmínky. Nelíbí se mi to, ale v zoufalé situaci si nemůžeme vybírat. Lookshy výměnou na předkupní právo k artefaktům dodá oddíl vojáků a to je tak asi všechno, co máme.
A nepřátelská armáda se zatím blíží…
Jsem léčitelka, která přísahala, že bude ulehčovat od utrpení. Ale jsem taky z bojovného a slavného klanu Smrtícího mistrálu. Ve válce není místo pro čest ani slitování, férový boj nebo pravidla. Zabiješ, nebo budeš zabit.
Blíží se čas, kdy budu muset být tvrdá a nelítostná jako smrtící mistrál…

View
Hathran Ostrospár vypravuje
Exaltace

hathran_2.jpg

Kap!

Kapka houstnoucí, zapáchající krve mi dopadla na víčko. Z posledních sil jsem rozlepil oko a snažil se vzpomenout si, kde to jsem. A kdo jsem…

Kap!

Hathran, jo, to je moje jméno. Třetí syn, ten prostřední z pěti, ten postradatelný… Otec mě zapsal do vojska, abych svou statečností přinesl čest rodině. Hm, takový lookshyijský koncept. ale přesto, jsem kapitán Hathran z Chayi.
Bzukot velkých, kovově lesklých much hodujících na krvi je ohlušující. Jsou jich tisíce, hlasitě bzučí a přehlušují skoro všechny zvuky.

Kap!
Oko se mi zamžilo krví a já vidím, jak se na bitevním poli slétají krkavci. Jejich krákorání konkuruje bzukotu much.

Krrrráááá! Krrááá! Bzzzz! Bzzzzz…

Nedá se to snést. Nad bitevním polem krouží podivné, poloprůhledné přízraky. Zuří, protože je nikdo nepohřbívá.
Bzzz! Velká zelenozlatá masařka mi sedla na tvář. Tik ve svalu nestačil, abych ji odehnal.

Kap!

Další kapka páchnoucí krve mi dopadla do oka.
A sakra, tamhle je seržant Xapetl a tváří se, že by nejraději někoho vzteky sežral. A taky že ano, nehmotným dotekem dorazil chcípajícího Seveřana. A dál se rozhlíží, koho ještě pohltit.

Kap!

Zatraceně! Uviděl mě! Všiml si, že se na té haldě mrtvol něco hýbe. Já se kurva hýbu! Oči mu plní vražedné šílenství a proplouvá vzduchem ke mně. Já tu sakra nezhebnu! Z posledních sil, o nichž jsem ani netušil, že je mám, hrabu se z haldy páchnoucích mrtvol, ruce se zaschlou krví za nehty mi kloužou po slizkých tělech a já se celý třesu vyčerpáním. Neumřu tu! Budu dál bojovat!

Kap!

Neumřu tu! Budu dál bojovat!

Kap! Kurva kapy kap!

Hrabu se z hromady hnijících mrtvol, obalený krví, výkaly a mrtvolným slizem rozkladu jako nějaký nemrtvý z děsivých historek od táborového ohně.

Neumřu tu! Budu dál bojovat!

Nic jiného v hlavě už nemám. Já tu kurva neumřu! Budu bojovat! Ta slova mi zní v hlavě a vytěsnila jakoukoli jinou myšlenku. Není nic, není kapitán Hathran, jen ta slova: Já tu neumřu! Budu bojovat!

Neumřu tu! Budu dál bojovat!

Neumřu tu! Budu dál bojovat!

Neumřu tu! Budu dál bojovat!

Zalévá mě měsíční svit. Ruce se mi přestávají třást a já se deru pryč s páchnoucí hromady. Slunce je za mraky a hladového ducha neodrazuje. Počkat! Měsíční svit a slunce za mraky? Co to kurva je?!
Duch s jekotem přilétl a já se v zoufalé snaze jej odvrátit ohnal pěstí. Pěstí zahalenou stříbřitou září Luny. I když byl seržantovo Po nehmotný, má pěst mu přistála na bradě a srazila ho k zemi. V záchvatu zuřivosti zrozené z touhy přežít jsem se na něj vrhl a tloukl ho pěstmi, dokud se nerozplynul.
To přilákalo pozornost dalších. Rozdávám rány na všechny strany, padni komu padni. Všechno mi splývá v rudém závoji zuřivosti. Kráčím po bitevním poli plným padlých. Kráčím temnou krajinou smrti. Jdu po dlážděné ulici zlatého města a následuji vznešeně vypadajícího muže s moudrýma očima.
Úder! A další, další a ještě další. Mnoho dalších úderů…
Rány dostávám a rány inkasuji. Masem mi pronikají ledové spáry duchů i chladné jehly vpichující léky a povzbuzující látky. Inkasuji ohnivý úder od hrozivého, vznešeně vypadajícího muže. Jeho oči už nejsou moudré, jsou plné potměšilé krutosti. A já padám na kolena.
Klečím před nemrtvým přízrakem. Klečím před krutým mužem nezměrného poznání.
Vidím přicházet další úder. Smrtící. Neumřu tu! Budu dál bojovat! Nic jiného mi v hlavě nezůstává… a já uhýbám a napřahuji se, abych uštědřil svou smrtící ránu. Přízračné tělo se s kvílením trhá do nicoty a moudrý, vznešený muž mě objímá a ošetřuje mi rány. Z rukou mu proudí zlaté teplo, které utišuje palčivou bolest Theion To.

Neumřu tu! Budu dál bojovat!

Nevím, jak dlouho jdu. Už jsem mimo bitevní pole a kolem mě je pustina, kam lidská noha snad ještě nevkročila. Kolem mě víří nehmotné přízraky duchů mrtvých i duchů z pustiny kolem. Posmívají se a chrlí urážky. Upírají se na mě neviditelné oči z té podivné šeré země plné smrti a slyším šílený šepot ze stínů. Sledují mě moudré a ukrutné oči vznešeného muže. Ty poslední oči mě uklidňují. Jdu za nimi, bez ohledu na terén i směr. Moudrý muž, krutý muž, je pro mě vším.
Docházím na malou mýtinu, kde pod skalním převisem s jeskyní sedí v lotosovém sedu podivný tetovaný muž. Toho jsem mezi přízraky ještě neviděl… Ani nikoho jemu podobného. upírá na mě zlaté oči, s nelidskou elegancí se zvedá a kráčí ke mně. Sevřu pěst zahalenou měsíčním svitem a napřáhnu se.
Zastaví se. Dlouze si mě prohlíží a pak sytým, libozvučným hlasem říká: „Jsem mistr Hegeki. Prosil jsem matku Lunu, aby mi seslala žáka.“
Přízraky mizí, šerá země se šíleným šepotem ustupuje. Obraz vznešeného muže s očima naplněnýma moudrostí a krutostí se zvolna rozplývá…
„Ovšem zapomněl jsem dodat VHODNÉHO žáka!“

View
Generál Ocelová chryzantéma

dw5a-guanyu.jpg

Lyzo se narodil před šestatřiceti lety ve venkovské Panhasce rodičům v otroctví místního svobodného farmáře. Podle práva i on stal majetkem pána svých rodičů. Vyrůstal bez povšimnutí v celkem klidném prostředí venkova plného rýžových políček. Hospodář byl dobrý člověk a své otroky nevykořisťoval. Dokonce jim po nějaké době daroval svobodu a část peněz naspořených z prodeje přebytečných plodin.

Když ale bylo Lyzovi dvanáct let, farmu vyplenili kmenoví bojovníci z džungle při jednom ze svých krvavých nájezdů. Ač byli brzy na to zahnáni zpět do lesů, stihli Lyzovi zabít otce a unést matku a starší sestru. Jeho nechali na pospas osudu v ruinách stavení mezi mrtvolami lidí, kteří mu přirostli k srdci. Když dorazili Tyranovi žoldáci, odvlekli přeživší děti s sebou do Panhasky a buď je prodali nebo si z nich udělali sluhy. Lyzo dostal na starost pulírovat zbraně a zbroje posádce.

Lyzo vyrostl a sám se stal součástí jednotky Ocelového větru, která ho tehdy našla zakrváceného v políčku. Jako voják byl nelítostný a neohrožený, snad proto, že neměl již co ztratit. Rychle se dostal do vedení Ocelového větru, který své bojovníky nabíral z odsouzenců k smrti, a které Tyrani používali jako úderníky s velmi vysokými ztrátami. Ti zkušenější členové jednotky mu ve vysoce rizikovém velení (jak ze strany nepřátel, tak z vlastních řad,) mu dávali nanejvýš deset měsíců. On vydržel pět let.

A tak, podle Tyranových pravidel, získal svobodu.

Ale on z armády neodešel. Během těchto krvavých let ve službě si vydobyl své současné jméno, Ocelová chryzantéma. Stal se prvním mužem Tyrana a jen pro něj byl vytvořen titul Generála, který nebyl doteď potřeba, jelikož byl fakticky v držení Tyranů. A díky tomu, že byl obecně považován za velmi kompetentního, a zvítězil v mnoha bitvách odvážnými (někteří by řekli až sebevražednými) činy mnohokrát i nad početnějším nepřítelem, přestál i smrt svého patrona a je generálem až dodnes.

View
Povstání otroků
Nepřítel před branami

negotiation_on_kaermai_by_freshpaint-d3ieg1w.jpg

Poté, co se kruh vrátil z podzemí Panhasky, zjistil, že město je napadeno.

Setkali se se satrapou a byli napadeni stínovým zabijakém, který poté opět zmizel ve stínech. Nikdo nebyl zabit. Oriana všechny vyléčila magií.

Rozdělili se. Oriana zůstala v podzemí. Aillia se věnovala Ministerstvu Cest, kde panoval chaos. Tyran, Jerrin a Akeno šli na Univerzitu. K nim se přidala ještě Nasrin, která byla bez sebe.

Na Univerzitě se shodli s děkanem, že je potřeba s nepořádkem ve městě něco udělat. K Exaltům se přidal proděkan a společně se vydali Západní cestou, kde je přepadli povstalci, odříznutí od hlavní síly. Po rychlém vítězství, došli až k bráně, kterou bránil Generál Ocelová chryzantéma.

Otroci, včetně zotročených vlčích lidí, přes noc zničili zásoby jídla ve městě a otrávili hlavní zdroj vody a pak se rozprchli na venkov.

Mezitím, překvapivě rychle padla Pevnost Zlomený tesák na jihu do rukou Divokých barbarů a kmenových bojovníků z džunglí kolem Panhasky. Jejich armáda postupovala každým dnem blíže Panhasce a cestou zabírala různá sídla.

Kruh mezitím uzavřel spojenectví s Linowankou, majitelkou dřevozpracujících manufaktur v Panhasce. Výměnou za Jadeitové talenty kruh přislíbil pomoc proti Býkovi Severu, který ohrožuje její domovinu na Severovýchodě.

S Univerzitou vyjednávání ustrnulo na mrtvém bodě, dokonce si některé taumaturgy i rozkmotřili vytvořením vodního zdroje zdarma.

S Vévodkyní Pavučin a Stínů, ambasadorkou Sličného lidu, stvrdili pozvání jejího dvoru za dodávku skleněných zbraní pro své muže.

Ve městě se zrovna zdržoval vyslanec z Lukši, který nabídl spolupráci jednotky, která byla poblíž na hlídce proti Arčečské hordě, za Jadeit (a pouze za Jadeit). Kruh souhlasil.

Nasrin se s manželem a svou dcerou schovala v Žulovém hradě, na který táhne skupina barbarů ze západu, která zabrala Lom a důl Jadeitový zub, Jerrinovu domovinu.

Tyran obešel dvě ze tří dódž ve městě. V dódžu Černý Oř, ve kterém sídlil i Gameš, se setkal s jeho matkou a souhlasil se soubojem. Pokud Tyran vydrží třicet vteřin, pomůže mu. Domluvili se na večer.

Mezitím Aillia ve vypjaté chvíli povraždila městskou radu, kterou považovala za zrádce. Vlk se pokusil situaci zahladit, ale uspěl jen částečně. Přeživší Ministr a Gildovní faktor, Šarlatový plášť, mezitím opustil město.

Preview: Říšští špióni Neposkvrněného řádu, mezitím prolezli celým městem, a chystají se na úder, ještě předtím, než bude město obleženo. Zatím se blíží armáda divochů a je již na den cesty od Panhasky. A blíží se souboj s Půlnočním stínem.

eXPy: 72

View
Venku za branou Akademie
Pro Akademii od Mistra Amrózia

Když se před branou Akademie objevil Tyran (který mimo jiné vypadal jako by se den předem strašně opil) s Jerrinem bylo mi jasné, že je něco špatně. Ani jeden z těchto mužů rozhodně neměl být tady. Tyran se přišel zeptat jestli náhodou Akademie neví, co se ve městě děje (že mě to nepřekvapuje). Spíš se měl přijít zeptat, kdo způsobil povstání otroků a kdo je dokázal zorganizovat a motivovat natolik, aby byli vůbec schopni otrávit hlavní zdroj vody a z města utéct kdo ví kam.

Abych se dozvěděl více informací přidal jsem se k nim. Cestou k vnějším hradbám jsme byli přepadeni, ale vypadalo to spíš jako náhodné setkání, kdy nepřátelská strana ve skutečnosti nechtěla kohokoliv ze skupiny zabít. Stalo se pár věcí, co bych radši ani nekomentoval. Po tom všem šli vyhledat Generála, který vůbec neměl žádnou potřebu povstání řešit a neměl ani potřebu řešit jeho následky. Že by ho způsobil sám? Nechtělo se mi tomu věřit, ale nadcházejících pár dní mě v tom utvrdilo. Očividně Generál došel ke stejnému názoru jako já – Tyran, Jerrin i Satrapa jsou naprosto nekompetentní. Tyran ani Satrapa ani další z ministrů nedokázali město uzavřít a začít řešit problém jak s vodou, jídlem, mrtvými tak otroky vyvolaným požárem. Nebylo mi dovoleno pomoci ani návrhy, co by Tyran měl dělat. Tak jsem jen chodil za nimi a sledoval jak se situaci ‘snaží’ vyřešit. Mimoto nebyl jsem jediný kdo se přidal a tak jsem mohl pozorovat i Generála.

Díky svojí neschopnosti nechali padnout pevnosti v okolí města a ještě si většinu Akademie poštvat proti sobě. Měli by si být dobře vědomi toho, že spolupráce s námi by pro ně byla dobrá a nemuseli by hledat pomoc u nepřítele, popřípadě si poštvat proti sobě ještě někoho dalšího nebo do toho zahrnout někoho dalšího.

Očividně Aillia měla prsty v úmrtí několika členů Městské rady a jestli je stejně schopná jako Tyran s Jerrinem určitě nechala někoho uniknout ať už někoho z rady nebo někoho ze stráží. Nikdo ze skupiny nebyl schopen svolat prozatímní radu ani uspořádat jakékoliv jiné vedení. Jen se prostě sebrali a šli přemýšlet, kdo by jim tak mohl asi pomoci. Ve městě mezitím řádí anarchie a lidé rabují co můžou. Navíc ani netuší co se vlastně stalo a nespočet obyvatel se musel také mezitím přiotrávit vodou.

Z paláce se mezitím vynořil nový zdroj vody. Vzhledem k tomu, že za tím nejsme my, mají v tom prsty zbývající členové skupiny. Stačilo by chvíli počkat a zorganizovat město. Je v ideálním stavu na napadení. A to znamená, obléhání. A když je někdo bez rozumného zdroje vody a jídla, moc dlouho nevydrží.

Aby situaci mohli pomoci rozhodli se najít si spojence (a mezitím se rozpadnout). Jedním z nich je Vévodkyně pavučin a stínů. Druhým je Lukša. Nejsem si úplně jist přesně k čemu chce Tyran 30 veteránů z Lukši využít. Měl by si být vědom, že město je v ohrožení ne jenom zevnitř, ale také zvenčí. Jestli rychle nesjednotí radu a nenastolí pořádek, celé město může padnout. Už promrhali spoustu času a to ještě obchází místní doja, aby sehnali další pomoc. To neví ani k čemu tu pomoc budou potřebovat.

Je na čase zasáhnout.

View
Ze záznamů nepřátelského generála

city_burning_by_supafly_01-d4a7i2l.jpg
Současné minimum eXPů: 72

Můj plán s povstáním otroků se vydařil na sto procent. Mým mužům se podařilo zničit Gildovní sýpky, zásoby munice a jídla, a západní bránu a vyvést sympatizující otroky ven z města a nadále otrávit hlavní zdroj vody ve městě. Poté, bez jakéhokoliv odporu ze strany městského sboru dokázali odejít na venkov shromažďovat další posily pro mou hlavní sílu, která již pochoduje z jihu. To jsem ani nečekal.

Tyran je přesně tak neschopný, jak se původně zdálo. Jenom spoléhá na svého generála a sám není schopen o ničem rozhodnout. Stačil tak nanejvýš na to, aby obešel místní dódža a zkusil zrekrutovat studenty.

Na to, jak jsem se původně obával dynasta Jerrina, se zdá, že více svou vznětlivostí připomíná Terestriála, než Solára (natož Eklipsu). Před vlastními muži a nejvyšším velením shazoval a křičel na generála, což jistě ještě více podrylo morálku mužstva. To je dobré. Šihami se pokusila zavraždit jeho dceru, nelegitimní “Satrapu” města. Sice neúspěšně, ale to ani nebyl náš cíl. Stejně ji téměř nikdo nerespektuje a hádám, že už kolem ní čmuchá Říše. Špiónů tu mají dost.

Nasrin, Zenit, se více obává o svou rodinu, než o osud města, a odcestovala do Žulového hradu, kde přebývají její muž a dítě.

Podle mých zpráv Aillia zavraždila několik členů Městské rady, ale nechala jednoho uprchnout, čímž podlomila jakýkoliv možný jednotný odpor ze strany ministerstev nebo Gildy (Které jsem se taktéž obával.) Ani se nepokusila nějak převzít moc a Koncil se rozpadl. Kdybych nevěděl lépe, řekl bych, že s námi spolupracuje. Až zjistím, který ministr uprchl, vyšlu Šihami, aby s ním dohodla spolupráci. Myslím, že bude víc než nakloněn mému návrhu.

Celý Kruh není ani schopen se na ničem shodnout. Místo, aby se v ohrožení spojili, jak jsem předpokládal, a kladli tuhý odpor, tak každý začal jednat na svou pěst. Dokonce se jim podařilo nějakým záhadným způsobem si znepřátelit značnou část Akademie (Myslím, že to bylo tím, že provedli několik věcí “na truc” Akademii, poté, co Akademie odmítla jejich protinávrh, jako například to, že vytvořili vedle Akademie další, vlastní, zdroj vody, bez jakékoliv porady s Akademií. Zaúkoloval jsem Šihami, aby se s Děkanem pokusila vyjednat podmínky spolupráce.) Pořád přemýšlým, jestli to není past. Všechno jde totiž až příliš dobře.

Ale nesmím je ještě podceňovat. Například mi chybí zprávy o pátém členu Kruhu. Získali také několik spojenců. Konkrétně do města doplula loď s třiceti pozuby ozbrojenými Legionáři ze Sedmé. Za předpokladu, že se nám v bitvě podaří tuto jednotku zničit, pak již další spolupráce s Lukšou nehrozí. Samozřejmě, přesně jak jsem čekal, se dohodli s Vévodkyní. Jak hluboko ještě uvidím Soláry klesnout?

Mám vážné obavy o budoucnost Stvoření, pokud by se nechala v rukou těchto “Solárů.” Jak jsem si myslel, bude lepší, když se o Gáju postaráme sami, zatímco tito “Zlatí králové” se mohou plácat jako ryby na suchu někde jinde, kde snad budou schopní nalézt alespoň sami sebe.

View
Půlnoční Stín
Exaltí medailonky

lunar_martial_2.jpg
Dáma v nejlepších letech a nejlepších šatech z Říše. Buvol Gameš ji prohlásil za svou matku, ale stejně ji nazývají i někteří ostatní studenti. Každopádně ona i Gameš vypadají skoro stejně staří. Půlnoční Stín velice dbá na vytříbenst svého vystupování i mluvy. Poté, co ji navštívili Tyran Wong, Cathak Jerrin, Generál Ocelová Chryzantéma a Proděkan Akademie, souhlasila, že Tyranovi pomůže s jeho problémem s povstáním otroků a napadením cizími armádami, ale jen pokud jí v boji beze zbraně dokáže vzdorovat alespoň než se přesype písek v hodinách. Cathak Jerrin tuší, že něco s ní není úplně v pořádku, i přesto je souboj domluven na týž den večer…

View
Listy domov

scroll.jpgKódované Kolibríkom

Drahý Synak,

Prepáč, že som nenapísal skôr, ale veci boli hektické a komplikujú sa spôsobmi, ktoré som si nevedel ani predstaviť. Exaltácia Tvojej sestry zmenila mnohé veci v Panhaske a ja dúfam, nie, verím, že spolu s ňou dokážeme toto miesto premeniť znovu na niečo, kde nebude vládnuť moc peňazí a kde ľudia budú chcieť žiť. Viem, že posledné dve várky otrkov, čo som Ti poslal boli určite náročné, snáď sa to nebude opakovať.

Musíme pripraviť ceremoniálne prevzatie vlády nad Panhaskou a na to potrebujeme, aby palác vypadal tak ako má. Bohužiaľ za posledné dva roky ho Tyran nechal zdegradovať zo zúboženého stavu. Viem, že by si sa radšej venoval svojím štúdiám, ale potrebujem, aby si zorganizoval následujúce:

· 6 ton bieleho mramoru, distribúcia veľkostí typ IV

· 35 zručných murárov, 8 tesárov na finálne opracovanie tu

· Architekta. Ak sa Alfonz už vrátil z Nexu tak jeho, inak pošli Maka

· Všetkých 300 maličkostí, ktoré pri takýchto opravách potrebujeme, poznáš to

Dúfam, že by sme ceremoniál pravili v priebehu najbližších 4 týždňov, ale nikdy nevieš ako sa veci vyvinú. Ohľadne vyjednávania máš samozrejme voľnú ruku.

S Tvojou sestrou sme išli navštíviť Tyrana, aby sme ho informovali, že sa pozícia Satrapu naplnila. Pri tomto stretnutí sme zažili prekvapenie, ktoré bolo príjemné, no zároveň neskutočne dych vyrážajúce. Tyran je jedným zo Solárov. Snažil sa svoju castemark skryť, ale Drobček ho tak rozčertila, že trieskal po stole a pri tom si ztrhool čelenku. Jednou poznámkou ho dostala k tomu, že sa rozvietil na celú miestnosť. Pri celej tej epizóde, pri ktorej sa nad ňou držal ako rozzúrený medveď ani nemrkla brvou. Úctihodné. Ale čo Ti budem hovoriť, sám vieš, že sa nikdy ničoho nebála. Spolu s ním vtedy v miestnosti bola nová členka kabinetu, zhodou okolností tiež Solárka. Jej aura mi bola veľmi povedomá, ale neviem presne prečo. Asi niečo z minulej inkarnácie.

V tej noci som mal zvláštny sen. Operený had menom Panhaska ma informoval že sa mám presunúť na námestie Žltej fontány a vedel som, že to nie je len tak pre nič za nič. Na tomto mieste skočím dopredu. Panhaska je lietajúca pevnosť z prvého veku, ktorej som asi velil v počas Uzurpácie. Má odhadujem 4km štvorcové, niekoľko obrovských miestností, viacej mágie ako dokážem poňať a vlastné vedomie. Pri plnej operačnej sile bola schopná velitovať stovky metrov nad zemou, čerpá energiu priamo z dračích žíl, má esenčné zbrane schopné premeniť mestá v prach. Veľký kanál bol v skutočnosti vytvorený pánom Panhasky. Akonáhle sa nám podarí nájsť pamäťové kryštály tak sa sem musíš vypraviť, pretože knižnica v nej bude enormná a snáď konečne nájdeme niečo, čo bude schopné ukojiť Tvoju zvedavosť.

Panhaska je napájaná niekoľkými Manzami. Tá solárna je neskutočná. Moment spojenia s božskou esenciou Neporazeného Slnka sa dá prirovnať len pocitu, ktorý som mal, keď ste sa narodili, keď ste prvý krát spievali, či keď ste ma úspešne prechytráčili. Pocit absolútneho šťastia a spokojnosti.

Každopádne nás Panhaska zavolalo, pretože nás potrebuje. Predpokladám, že sa po stáročiach cíti osamelo. Je stvorené na to, aby slúžilo a chránilo a teraz nemôže ani jedno z toho. Musíto byť pre neho tak frustrujúce, ako moje posledné dva roky v meste. Vydali sme sa znovu napojiť zemnú Manzu a vstúpili sme do Shadovlandu. Niekto tam vytvoril svätinu tohto zkazeného miesta. Kosti, lebky a zuby naaranžované do nechutných a znesvätených pozícií aby reflektovali a koncentrovali silu smrti. V momente, keď sme tam vkročili, tak som vedel, že to musíme zastaviť. Začali sme rozbíjať tieto oltáry, keď na nás zaútočil tvor, ktorého naša kolegyňa zo severu Oriana nazvala Nefrak. Asi by si sa s ňou mal stretnúť, myslím, že by Ťa mohla niečomu priučiť.

Ten Nefrak, polo zhnitý a polo duch na nás zaútočil. V prvom momente jeho výkrik nás zamrzol do morku kostí. Bol to zvuk ako keď nechtom škriabeš na tabuľu, no v tej melódii počuš slová veštiace Tvoju smrť a večné zatratenie. Niečomu takému nesmie byť dovolené existovať. Siahol som do sveta na Okraji a vytiahol Kosu. Tyran sa hneď vrhol na potvoru a jednu jej vrazil. Nevypadalo to, že by mal nejaký úspech. Barbarka zo severu, znalá kruhov sili začala kúzliť, oč bola chyba, lebo vo svojom tranze nevidela ako po nej skočil Nefrak. Jeho drápy sa jej napodiv nezarili do svalov a rana, ktorú dostala do tváre. Čakal som, že jej odtrhne hlavu, vyškrabe oči. Jeho pazúry boli ž palcov dlhé. Ale ona vypadala, ako by jej niekto vrazil pesťou a padla do bezvedomia. Alia začala strielať, ale nevypadalo to, že by Nefraka jej šípy nejak zraňovali. Zaútočil som. Kosa je nemotorná zbraň, no keď jej rana padne, obzvlásť keď je ostrie orichlakove, je bolestivá. No moje útoky na Nefraka nepadli. Každý môj útok ho zasiahol, no jeho telo sa znehmotnilo a moja rana neškodne preletela. Tieto bytosti sú nečisté. Žijú a živia sa našim utrpením. Hnaný nechuťou a hneovm, ktorý sa nemôže nahromadiť v jednom živote som sa oprel do každej rany. Každý útok presný, rýchly, naplnený silou Slnka. Moja anima začala okolo mňa svietiť a mesačné svetlo žiarilo z mojej čepele pri každom útoku. Cítil som, ako každý môj útok Nefraka oslabuje. Tyranovi sa podarilo Nefraka odhodiť na vzdialenosť ihriska Bolki. V tom Nefrak vyštartoval na mňa. Usúdil, že so svojou zbraňou som najväčšia hrozba. Bol rýchly, ale vo svojej rýchlosti robil chyby. Jeho útokom som sa vyhýbal. Niekedy to bolo len palec, čo delil jeho pazúr od môjho oko, dvakrát sa jeho pazúry skĺzli po mojom panciery, ale ani raz sa mu nepodarilo dostať cez moju obranu. Zaútočil som. Čiastočne zúfalý, čiastočne unavený, čiastočne bezradný. Útoky mojich spoločníkov neboli dosť silné. Odkryl som svoju obranu a dal som do svojho útoku všetko. Dvakrát moja svätá čepel preletela jeho telom, no tretí krát sa zasekla. Zasekla sa hlboko, zasekla sa bolestivo, zasekla sa. Nefkra vykríkol boleťou a hrôzou. Ja som cítil zadosťučinenie. Nepresekol som ho, ale čepeľ ostala asi ¾ v jeho tele. Cítil som ako mu moja čepeľ spaľuje telo. Pribehol Tyran a ďalšou ranou ho rozpráskol na sliz.

Našťastie nikto nebol príliš zranený. Podľa inštrukcií Nasrin sme znovu zasvätili Manzu Slnku. Keď nám Panhaska potvrdil, že je všetko v poriadku, tak sme aktivovali obranný mechanizmus. V Panhaske je asi 800 systémov, ktoré treba ešte opraviť. Ailia ostala od svojej priateľky darček. Warstridera postaveného z kostí a mäsa. Niečo na ňou je nechutne odpudivé, no mohol by sa nám hodiť. Naučil som sa nepýtať otázky v niektorých momentoch a tak neviem, zkade má čerstvé šľachy na tú mašinériu.

V tomto momente som si našieľ chvíľku Ti toto napísať. Dúfam, že sa máš dobre. Prosím napíš mi, čo sa deje, čo si sa nové naučil a s čím Ti viem pomôcť.

S láskou.

Jerrin

View
Wongův deník, záznam druhý

Koukám, že název “deník,” se úplně nehodí, od posledního (a prvního) záznamu uběhly už dva roky. Dobrá, zkusím to trochu shrnout.
Na přání svého mistra jsem se zůčastnil turnaje v Panhasce a nakonec zvítězil. Co mi však všichni opomněli sdělit bylo, že vítěz se musí ujmout úřadu tyrana, vojenského vládce města. Tohoto úřadu se bohužel nelze vzdát a na nového zastánce přechází tak, že musí zabít svého předchůdce. Vynikající. Pro takovouhle funkci mám podobné předpoklady jako jídelní hůlka ke kácení stromů, ale na můj názor se nikdo neptal. Prý starý tyran také nic nedělal a vše fungovalo jak má. No, něco asi dělat musel, přotože město se propadá do korupce a špíny. A zdá se, že většině ministrů to tak vyhovuje. Jen Cathak Jerin se s tím snažil něco dělat, ale byl sám proti všem. Jsem si plně vědom své odpovědnosti na tomto stavu, ale jak mám vědět který papír podepsat a který ne, když se mi ani nikdo neobtěžoval sdělit rozsah mých povinností. No, dost bylo brečení, protože včerejší den postavil celý můj dosavadní život na hlavu – a to velice důkladně.
Začalo to všehno ráno, když se za mnou zastavila ministryně cest Aillia. Během rozhovoru mi s naprostým klidem oznámila, že je také jednou z Prokletých a dokonce předvedla důkaz – onen svítící symbol, jež se objevuje na čele. V rámci zvořilosti jsem se identifikoval stejně – a v tom nás nachytal Cathak Jerin, odhodlaný představit nám nového starapu – svojí dceru. Aby toho nebylo málo, tak Jerin je také jeden z Prokletých.
Nakonec jsme celou situaci zvládli celkem dobře, nikdo nedošel k úhodě, až na palácové vybavení. No, mohlo být hůř. Jen co odešli předchozí návštěvníci, objevil se ve dvířích Odal Dorn, velitel palácové stráže, a se slovy “Pane, jste to vy?” se ke mně hrnul jak ke starému příteli. Vypadá to, že předchozí velitel jeho jednotky byl také Zavrženým a když se “rozparádil”, objevila se ona okřídlená věc, která teď dělá společnost mě. Podle času jeho smrti a mé malé nehody to vypadá, že jsem opravdu zdědil jeho prokletí. Odal mě vzal do strážnice, abych se seznámil s mužstvem a musím říct, že jsou to prima chlapi. O svém předchozím veliteli mluvili v superlativech, zdá se, že tenhle Hausbót z Tyrie (nebo jak se jmenoval) by byl mnohem lepší Tyran než já. Jen to pití rumu bude potřeba trochu omezit.
Zrovna uprostřed pronášení oslavných přípitků na minulé velitele nás zastihla Aillia s tím, že potřebuje s něčím pomoci. Samozřejmě jsem ji v tom nemohl nechat samotnou. A tak jsem se zakrátklo ocitla na náměstíčku někde v docích, abych zjistil, že město je zjevně Prokletých plné, protože se k nám připojili další dvě – místní tanečnice a mastičkářka, co zrovna přicestovala ze severu. Jako kdyby nás všechny sem něco táhlo. Možná osud, protože já rozhodně tohle město tyranizovat nechtěl.
Aby nebylo překvápek málo, ukázalo se, že pod městem je další město, tentokrát z prvního věku. A mluví. Během pár hodin tam dole jsem viděl víc zázraků a podivností, než většina smrtelníků spatří za celý život. Jen kdyby mi u toho nebylo tak špatně, kapánek mi to všechno splývá.
Když jsme konečně vylezli ven a já se těšil na trochu zaslouženého odpočinku, nastal čas na třešničku na dortu, kterým byl minulý den. Ve městě vypuklo povstání mutantů. A na město pochoduje armáda. No, snad konečně budu mít příležitost udělat něco v úřadu Tyrana správně.

View
Vlk vypravuje
aneb bajka o Vlkovi a Sojce v podzemí

Neštěstí nechodí po horách ale po lidech. Respektive po mně. Sotva jsem jakž takž zvládl zakamuflovat ten strašný debakl se Satrapou a skupinou Anathém, objevil se další problém. Tedy, PĚT problémů jménem Wyld Hunt.
Byl jsem vyslán svým pánem, abych se pokusil minimalizovat škody pro město a udělat pár návrhů. Ale ti zatracení arogantní Dragonbloodi vůbec nereagovali.
A pak ten zbrkloš Kathak Kašin, syn zesnulého Satrapy, se vydal ven na vlastní pěst, kde ho Anathémy sejmuly na cestě do podzemí – bohové vědí, co to bylo za ohavnost. Z toho se samozřejmě mohli ostatní podělat. Mistr Kaožar truchlil pro svého žáka, Cynis Dafen se to sice snažila dát najevo, ale sypala se kvůli manželovi, zbylí si utajeně nejspíš mnuli ruce, že se zbavili dalšího rivala.
Jako pan Sojka, znalec místních poměrů, jsem byl nucen se ponižovat a podlézat, aby mě nakonec ta čúza Cynis Dafen donutil táhnout se za třemi (!) Anathémami do podzemí. Čistě jen proto, aby mě mohla šikanovat.
(Ti exalti se snad množí dělením! Nejdřív jedna, pak druhá a pak ta ohavná nekromantka z Akademie, to si myslela, že nepoznám služebníka Prázdnoty?!)
Vedl jsem ty zasraný Drakouše za město, kde ústil další vchod do podzemí. Nesl jsem lucernu, byl nenápadný.
A pak se to zase začalo sypat…
Další nekromantka! A sejmula Vodní dragonbloodku jakousi kostěnou klecí! No, já po ní tedy truchlit nebudu.
Ostatním taky pochuchala frizúru. A pak jsme samozřemě museli narazit na tu povedenou partičku. A rozrostla se! Na pět. To se mi snad jenom zdá!
Anathémin (Ailliin) šíp skolil Vzdušného – ta holka má talent! A v tuhém boji Mistr Kaožar zabil kapitána Tyranovy stráže (Cože?! On byl taky Anathéma?) a další fešák z Jihu, kterého evidentně podrazila nekromantka. Zakroutila mu šípem v ráně, když to pěkně schytal, a myslela si, že na to nikdo nepřijde.
A byla to nejspíš ona, kdo oživil bojové golemy, ktří převálcovali načatého Kaožara i tu mrchu Dafen, která se nakonec rozhodla utéct. No, nestihla to, holka, nestihla.
Počkal jsem na noc, abych společně s Ailliou oddělal tu ohavnou nekromantku. Tohle si přece nenecháte v zádech!
Ve spánku jsme ji překvapili, ale stejně ta mrcha byla tuhá jak stará podrážka. To už tak jednou mrtví bývají Než stačila umřít, proklela nás a vyvolala Stínovou zemi, aby se rozšířila podzemím.
Nastal čas utíkat.
Sotva jsme vylezli na povrch – my se rozumí já, Aillia a Nasrin – za městem a jakž takž se dali dohromady, abychom se mohli vrátit, uděřilo další neštěstí. Tyran byl mrtev. Nejdřív se tvrdilo, že to byly Anathémy (Už zase?!), pak z toho vylezlo zemětřesení a zavalení zdí (takže Anathémy), ale nikdo si vlastně nepamatoval, že by to viděl.
Hm… podezřelé! Tomu se budu muset trochu podívat víc na zoubek.

Se zvolením nového Tyrana se to ve městě začalo zhoršovat. Říše upadá a požírá své děti, špehové a zločinci se množí v ulicích a nepomáhá ani každonoční čistka. Dynasti, Neposkvrnění, konkurenti z Gildy, Lookshy… všichni sem lezou a ten pablb Tyran jen medituje na tatami a podepíše každý cár papíru, který mu předloží!
Nejsem si jistý, co město čeká.

View

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.