Dějiny Panhasky

Wongův deník, záznam druhý

Koukám, že název “deník,” se úplně nehodí, od posledního (a prvního) záznamu uběhly už dva roky. Dobrá, zkusím to trochu shrnout.
Na přání svého mistra jsem se zůčastnil turnaje v Panhasce a nakonec zvítězil. Co mi však všichni opomněli sdělit bylo, že vítěz se musí ujmout úřadu tyrana, vojenského vládce města. Tohoto úřadu se bohužel nelze vzdát a na nového zastánce přechází tak, že musí zabít svého předchůdce. Vynikající. Pro takovouhle funkci mám podobné předpoklady jako jídelní hůlka ke kácení stromů, ale na můj názor se nikdo neptal. Prý starý tyran také nic nedělal a vše fungovalo jak má. No, něco asi dělat musel, přotože město se propadá do korupce a špíny. A zdá se, že většině ministrů to tak vyhovuje. Jen Cathak Jerin se s tím snažil něco dělat, ale byl sám proti všem. Jsem si plně vědom své odpovědnosti na tomto stavu, ale jak mám vědět který papír podepsat a který ne, když se mi ani nikdo neobtěžoval sdělit rozsah mých povinností. No, dost bylo brečení, protože včerejší den postavil celý můj dosavadní život na hlavu – a to velice důkladně.
Začalo to všehno ráno, když se za mnou zastavila ministryně cest Aillia. Během rozhovoru mi s naprostým klidem oznámila, že je také jednou z Prokletých a dokonce předvedla důkaz – onen svítící symbol, jež se objevuje na čele. V rámci zvořilosti jsem se identifikoval stejně – a v tom nás nachytal Cathak Jerin, odhodlaný představit nám nového starapu – svojí dceru. Aby toho nebylo málo, tak Jerin je také jeden z Prokletých.
Nakonec jsme celou situaci zvládli celkem dobře, nikdo nedošel k úhodě, až na palácové vybavení. No, mohlo být hůř. Jen co odešli předchozí návštěvníci, objevil se ve dvířích Odal Dorn, velitel palácové stráže, a se slovy “Pane, jste to vy?” se ke mně hrnul jak ke starému příteli. Vypadá to, že předchozí velitel jeho jednotky byl také Zavrženým a když se “rozparádil”, objevila se ona okřídlená věc, která teď dělá společnost mě. Podle času jeho smrti a mé malé nehody to vypadá, že jsem opravdu zdědil jeho prokletí. Odal mě vzal do strážnice, abych se seznámil s mužstvem a musím říct, že jsou to prima chlapi. O svém předchozím veliteli mluvili v superlativech, zdá se, že tenhle Hausbót z Tyrie (nebo jak se jmenoval) by byl mnohem lepší Tyran než já. Jen to pití rumu bude potřeba trochu omezit.
Zrovna uprostřed pronášení oslavných přípitků na minulé velitele nás zastihla Aillia s tím, že potřebuje s něčím pomoci. Samozřejmě jsem ji v tom nemohl nechat samotnou. A tak jsem se zakrátklo ocitla na náměstíčku někde v docích, abych zjistil, že město je zjevně Prokletých plné, protože se k nám připojili další dvě – místní tanečnice a mastičkářka, co zrovna přicestovala ze severu. Jako kdyby nás všechny sem něco táhlo. Možná osud, protože já rozhodně tohle město tyranizovat nechtěl.
Aby nebylo překvápek málo, ukázalo se, že pod městem je další město, tentokrát z prvního věku. A mluví. Během pár hodin tam dole jsem viděl víc zázraků a podivností, než většina smrtelníků spatří za celý život. Jen kdyby mi u toho nebylo tak špatně, kapánek mi to všechno splývá.
Když jsme konečně vylezli ven a já se těšil na trochu zaslouženého odpočinku, nastal čas na třešničku na dortu, kterým byl minulý den. Ve městě vypuklo povstání mutantů. A na město pochoduje armáda. No, snad konečně budu mít příležitost udělat něco v úřadu Tyrana správně.

Comments

Dobrý, ale ještě si to po sobě přečti :P

Wongův deník, záznam druhý
zed_vesely

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.